Rozhovor s dr.Vladimirem Justem o rehabilitaci Krale komiku.
Causa Vlasta Burian
PhDr. Vladimír Just CSc.
spisovatel, kritik, teatrolog, literární vědec, pedagog
působil 5
let na FAMU, nyní na Filosofické fakultě UK, autor deseti knižních titulů
- Věc Vlasta Burian, Mysterium smíchu a další.
Pana Vladimíra
Justa jsem se zeptala:
Převelikou měrou jste se podílel na
rehabilitaci Vlasty Buriana. Byl byste tak laskav a pohovořil si se mnou o
cause Burian?
Děkuji za Váš zájem. Co se týče causy Burian, Vlasta
Burian byl plně občansky a právně rehabilitován v roce 1994, rok po vydání
mé monografie Mysterium smíchu. Trvalo to více než tři roky nezměrného
úsilí - nejen mého, ale i JUDr. J. Vlka a kolegy publicisty Ondřeje
Suchého. Rehabilitace se uskutečnila především zásluhou tehdejšího
ministerstva vnitra (J. Ruml), které provedlo šalamounskou věc: zrušilo
poslední odsuzující rozsudek z května 1947, zmanipulovaný StB (ten nabyl
právní moci až po Únoru 48), čímž začal automaticky platit osvobozující
rozsudek (1946), zmanipulovaný podstatně méně. Ten Vlastu Buriana zbavuje
viny s tím, že jeho zásluhy a činy, jež vykonal pro český národ,
prokazatelně převyšují eventuální prohřešky proti národní cti, kterých se
dopustil. Tím se naše orgány šikovně vyhnuly uznání faktu, že už před
Únorem 48 nepanoval u nás regulerní a mravně legitimní právní stav
(především na úseku vnitra, při trestání údajných viníků, zrádců a
kolaborantů podle čistě třídního, komunistického klíče a také ve
zmanipulovaných médiích, jež o určitých věcech psát nesměly, takže na
Burianovu obranu nevyšla v letech 45 - 48 ani řádka, zatímco noviny,
časopisy i rozhlas chrlily pomluvy na jeho adresu, posměšné karikatury
atd.). Náš stát zkrátka rozhodl, že všechny nepravosti se tu děly až od r.
48. (Že například na vnitru probíhal Únor 48 v režii StB už od května 45,
jak ukazuje právě Burianův případ, to bylo a je pro naše orgány příliš
silná káva). Burianovým štěstím bylo, že rozsudek - po odvolání - začal
platit až po Únoru, takže do tzv. "rozhodného" období spadl.
Stává
se, že právník zastupující svého klienta se za něho "bije až do posledního
dechu" i když ví, že je vlastně vinen. Vy jste se případem VB zabýval
hodně dlouho, dozvěděl se mnohé...Nabyl jste skutečného přesvědčení, že
byl stíhán neprávem? Že prostě se k žádné kolaborantské činnosti
nepropůjčoval?
Přistupoval jsem k životnímu příběhu jako historik - co
najdu, to publikuju. Dokonce jsem se zprvu domníval, že Burian je vinen
(mravně nikoliv kriminálně), že umělec takového formátu je pod zvětšovacím
sklem a neměl by si zadat ani v nejmenším s okupanty (nacisty jako
komunisty, já mezi tím nedělám v podstatě žádný rozdíl). Teprve, když jsem
se pustil do - téměř desetiletého - studia pramenů, archivních materiálů
atd., prostudoval jsem dokonce kompletně všechny protektorátní Vlajky a
Árijské boje, nenašel jsem s Burianem žádný rozhovor, žádnou
"kolaborantskou" zmínku, na rozdíl od dlouhé řady českých herců a
režisérů, vesměs pozdějších národních umělců, teprve tehdy se mi pomalu
vylupoval životní příběh ne příliš vzdělaného, jednoduchého a apolitického
člověka, který měl ovšem komediální a sportovní dar přímo od Pánaboha,
a jemuž bylo po válce strašně ukřivděno. Po r. 89, kdy se mi podařilo
proniknout do archívu, kde jsem zjistil strašné věci, že vlastně celý ten
případ Burian byl zinscenovaný, že ho odsoudila nikoli spravedlivá
justice, ale jednak StB a jednak lidská závist. Moje kniha (Věc: Vlasta
Burian) je vlastně takový právní dokument. Je tam to, co jsem vyčetl z
archívu. Zjistil jsem, že cokoli bych si vymyslel není tak zajímavé a není
to takový horor jak tyto archívní spisy. Byla móda kolektivismu, v
Burianově divadle vzniklo Divadlo kolektivní tvorby a tenhleten
individualista, který trčel odjakživa z jakékoli situace, z jakéhokoli
kolektivu, protože nic jiného než trčet neuměl, musel být zarovnán. Jeho
případné "prohřešky" (skeč Hvězdy nad Baltimore) bohatě vyváží jiné
aktivity a činy (šest let odmítal hrát v německých filmech, odmítal zájezd
svého divadla do Rajchu, zachránil řadu lidí před jistým koncentrákem nebo
totálním nasazením tím, že je zaměstnával ve svém divadle). Nikdo není ani
jenom bílý, ani jenom černý, ale u něho (na rozdíl od řady jiných po válce
nešikovaných, naopak v nové totalitě čile prosperujících) ta běloba v
celkovém součtu jasně převážila.
Jan Werich, lze říci Burianův
kolega, se v jeho případě nezachoval zrovna nejčestněji...
Pro Wericha
mluví jeden fakt - za války vzhledem k tomu, že žil v Americe, nebyl tolik
informovaný, ale v době, kdy se všichni od Vlasty odvrátili, právě Werich
mu podal pomocnou ruku. A to jak v životě tak ve filmu (Byl jednou jeden
král). Tím však nechci hájit Werichovy politické úlety (Pád Berlína,
Císařův pekař, Anticharta) - ani on není jen černý nebo bílý.
Lidé, kteří něco uměli nikdy u nás neměli zrovna "na růžích
ustláno"...
To je pravda. Svědčí o tom i další případ, o němž jsem se
dočetl taky v archívu: Když se Burian ocitl v r. 45 ve vyšetřovací vazbě,
ve vedlejší cele seděl náš největší dirigent té doby, Václav Tallich,
kterého zavřeli 24.5. na přímý příkaz profesora doktora ministra Zdeňka
Nejedlého. Burian byl zatčen ve stejný den a do té doby se domníval, že
neexistuje člověk, který by ho nemiloval; soudil tak z reakcí a z obrovské
navštěvovanosti divadla a obliby. A najednou viděl, že ti lidé, o kterých
se domníval, že ho milují, se na něj chodí koukat jak na dravou zvěř a že
mu házejí pětníky. To byl pro něj mnohem větší šok než celá ta soudní
kalvárie.
Vážený pane Just, těší mě, že svou obětavou prací jste
dospěl k úplnému očištění Vlasty Buriana a ještě víc mě těší, že jste ho
po tolikaleté úmorné práci shledal vlastně čistým!!! Věřím, že se na Vás
pan Burian z hereckého nebíčka tak šibalsky, jak jen to uměl jen on,
usmívá a objednává Vám symbolicky jeho nezapomenutelným způsobem
"Liguééérééé"!!!