Rozhovor s dr.Vladimirem Justem o rehabilitaci Krale komiku.

Causa Vlasta Burian

PhDr. Vladimír Just CSc.
spisovatel, kritik, teatrolog, literární vědec, pedagog
působil 5 let na FAMU, nyní na Filosofické fakultě UK, autor deseti knižních titulů - Věc Vlasta Burian, Mysterium smíchu a další.

Pana Vladimíra Justa jsem se zeptala:

Převelikou měrou jste se podílel na rehabilitaci Vlasty Buriana. Byl byste tak laskav a pohovořil si se mnou o cause Burian?
Děkuji za Váš zájem. Co se týče causy Burian, Vlasta Burian byl plně občansky a právně rehabilitován v roce 1994, rok po vydání mé monografie Mysterium smíchu. Trvalo to více než tři roky nezměrného úsilí - nejen mého, ale i JUDr. J. Vlka a kolegy publicisty Ondřeje Suchého. Rehabilitace se uskutečnila především zásluhou tehdejšího ministerstva vnitra (J. Ruml), které provedlo šalamounskou věc: zrušilo poslední odsuzující rozsudek z května 1947, zmanipulovaný StB (ten nabyl právní moci až po Únoru 48), čímž začal automaticky platit osvobozující rozsudek (1946), zmanipulovaný podstatně méně. Ten Vlastu Buriana zbavuje viny s tím, že jeho zásluhy a činy, jež vykonal pro český národ, prokazatelně převyšují eventuální prohřešky proti národní cti, kterých se dopustil. Tím se naše orgány šikovně vyhnuly uznání faktu, že už před Únorem 48 nepanoval u nás regulerní a mravně legitimní právní stav (především na úseku vnitra, při trestání údajných viníků, zrádců a kolaborantů podle čistě třídního, komunistického klíče a také ve zmanipulovaných médiích, jež o určitých věcech psát nesměly, takže na Burianovu obranu nevyšla v letech 45 - 48 ani řádka, zatímco noviny, časopisy i rozhlas chrlily pomluvy na jeho adresu, posměšné karikatury atd.). Náš stát zkrátka rozhodl, že všechny nepravosti se tu děly až od r. 48. (Že například na vnitru probíhal Únor 48 v režii StB už od května 45, jak ukazuje právě Burianův případ, to bylo a je pro naše orgány příliš silná káva). Burianovým štěstím bylo, že rozsudek - po odvolání - začal platit až po Únoru, takže do tzv. "rozhodného" období spadl.

Stává se, že právník zastupující svého klienta se za něho "bije až do posledního dechu" i když ví, že je vlastně vinen. Vy jste se případem VB zabýval hodně dlouho, dozvěděl se mnohé...Nabyl jste skutečného přesvědčení, že byl stíhán neprávem? Že prostě se k žádné kolaborantské činnosti nepropůjčoval?
Přistupoval jsem k životnímu příběhu jako historik - co najdu, to publikuju. Dokonce jsem se zprvu domníval, že Burian je vinen (mravně nikoliv kriminálně), že umělec takového formátu je pod zvětšovacím sklem a neměl by si zadat ani v nejmenším s okupanty (nacisty jako komunisty, já mezi tím nedělám v podstatě žádný rozdíl). Teprve, když jsem se pustil do - téměř desetiletého - studia pramenů, archivních materiálů atd., prostudoval jsem dokonce kompletně všechny protektorátní Vlajky a Árijské boje, nenašel jsem s Burianem žádný rozhovor, žádnou "kolaborantskou" zmínku, na rozdíl od dlouhé řady českých herců a režisérů, vesměs pozdějších národních umělců, teprve tehdy se mi pomalu vylupoval životní příběh ne příliš vzdělaného, jednoduchého a apolitického
člověka, který měl ovšem komediální a sportovní dar přímo od Pánaboha, a jemuž bylo po válce strašně ukřivděno. Po r. 89, kdy se mi podařilo proniknout do archívu, kde jsem zjistil strašné věci, že vlastně celý ten případ Burian byl zinscenovaný, že ho odsoudila nikoli spravedlivá justice, ale jednak StB a jednak lidská závist. Moje kniha (Věc: Vlasta Burian) je vlastně takový právní dokument. Je tam to, co jsem vyčetl z archívu. Zjistil jsem, že cokoli bych si vymyslel není tak zajímavé a není to takový horor jak tyto archívní spisy. Byla móda kolektivismu, v Burianově divadle vzniklo Divadlo kolektivní tvorby a tenhleten individualista, který trčel odjakživa z jakékoli situace, z jakéhokoli kolektivu, protože nic jiného než trčet neuměl, musel být zarovnán. Jeho případné "prohřešky" (skeč Hvězdy nad Baltimore) bohatě vyváží jiné aktivity a činy (šest let odmítal hrát v německých filmech, odmítal zájezd svého divadla do Rajchu, zachránil řadu lidí před jistým koncentrákem nebo totálním nasazením tím, že je zaměstnával ve svém divadle). Nikdo není ani jenom bílý, ani jenom černý, ale u něho (na rozdíl od řady jiných po válce nešikovaných, naopak v nové totalitě čile prosperujících) ta běloba v celkovém součtu jasně převážila.

Jan Werich, lze říci Burianův kolega, se v jeho případě nezachoval zrovna nejčestněji...
Pro Wericha mluví jeden fakt - za války vzhledem k tomu, že žil v Americe, nebyl tolik informovaný, ale v době, kdy se všichni od Vlasty odvrátili, právě Werich mu podal pomocnou ruku. A to jak v životě tak ve filmu (Byl jednou jeden král). Tím však nechci hájit Werichovy politické úlety (Pád Berlína, Císařův pekař, Anticharta) - ani on není jen černý nebo bílý.

Lidé, kteří něco uměli nikdy u nás neměli zrovna "na růžích ustláno"...
To je pravda. Svědčí o tom i další případ, o němž jsem se dočetl taky v archívu: Když se Burian ocitl v r. 45 ve vyšetřovací vazbě, ve vedlejší cele seděl náš největší dirigent té doby, Václav Tallich, kterého zavřeli 24.5. na přímý příkaz profesora doktora ministra Zdeňka Nejedlého. Burian byl zatčen ve stejný den a do té doby se domníval, že neexistuje člověk, který by ho nemiloval; soudil tak z reakcí a z obrovské navštěvovanosti divadla a obliby. A najednou viděl, že ti lidé, o kterých se domníval, že ho milují, se na něj chodí koukat jak na dravou zvěř a že mu házejí pětníky. To byl pro něj mnohem větší šok než celá ta soudní kalvárie.

Vážený pane Just, těší mě, že svou obětavou prací jste dospěl k úplnému očištění Vlasty Buriana a ještě víc mě těší, že jste ho po tolikaleté úmorné práci shledal vlastně čistým!!! Věřím, že se na Vás pan Burian z hereckého nebíčka tak šibalsky, jak jen to uměl jen on, usmívá a objednává Vám symbolicky jeho nezapomenutelným způsobem "Liguééérééé"!!!

 

Eva Pešková
více...